Základním předpisem je směrnice MŠMT ČR č.j. 13710/2001-24. Její základní tezí je, aby se ke zjišťování vědomostí a dovedností žáků volily formy odpovídající schopnostem žáka, nemající na něj negativní vliv.
Žáci s SVPU by měli být odlišným způsobem vzděláváni a hodnoceni - jde o vrozené poruchy, za které žáci nemohou a nedovedou je ovlivnit.
Zásady pro práci učitele:
Slovní hodnocení s SVPU upravuje metodický pokyn MŠMT č.j. 13711/2001-24. U běžného hodnocení se hodnotí známkou mírnější o jeden až dva stupně. Pokud žák dosáhne průměrných výsledků, je lépe hodnotit normálně, aby hodnocení nepůsobilo demotivačně. U dyslektiků můžeme slovně hodnotit i slovní úlohu v matematice.
Specifické vývojové poruchy učení jsou:
Dyslexie - specifická nebo vývojová porucha čtení
Dysgrafie - specifická porucha psaní
Dysortografie - specifická porucha pravopisu
Dyskalkulie - specifická porucha matematických dovedností
Dyspinxie - specifická porucha kreslení
Dyspraxie - specifická porucha motoriky
Dysmúzie - specifická porucha v oblasti hudby
Žáci se SVPU prožívají často neúspěch a pocit méněcennosti. Porucha je překážkou v osvojování vědomostí, což je řetěz nepříznivých následků (obtíže ve čtení - zaostávání ve vědomostech - odraz v horší klasifikaci - demotivace ke školní práci, snížené sebehodnocení).
Dokumentace pro žáky s SVPU:
Základním dokumentem je odborný posudek, který vypracuje PPP, SVP nebo SPC. Pokud je žák integrován, stanoví se individuální výchovně vzdělávací program - ten vypracovává třídní učitel nebo učitel vyučovacího předmětu, ve spolupráci s poradenským zařízením, případně ve spolupráci s výchovným poradcem a zákonným zástupcem žáka a se spoluúčastí žáka v případě jeho zletilosti.
Vedení dokumentace žáka se řídí zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
Důležité zásady pro práci se žáky s SVPU: